USS Ponce LPD-15

Obojživelný transportní dok byl ve službě více než 45 let. Dokázal operovat s výsadkovými vznášedly, koncepčními čluny, bojovými vozidly, helikoptérami nebo letouny s kolmým startem. Na svých akcích často doprovázel výsadkovou loď USS Kearsarge LHD-3.

USS Ponce LPD-15 je dvanáctou a zároveň poslední lodí třídy Austin, kategorie obojživelných transportních doků z let 1965–1971. Stroje této třídy jsou určeny k přepravě a vylodění námořníků NAVY a US Marine Corps a veškerého jejich vybavení. Na moři nahradily třídu Raleigh. Ještě v roce 2009 bylo v provozu šest lodí této kategorie včetně Ponce.

Plavidla Austin jsou vybavena přistávací palubou a palubním dokem. Používají výsadková vznášedla LCAC nebo konvenční výsadkové čluny a expediční bojová vozidla či obojživelná útočná vozidla. Do vzduchu může vysílat helikoptéry a letouny MV-22 s překlopenými rotory pro kolmý vzlet a přistání nebo bojové letouny Harrier AV-8B.

Lodě podporují obojživelné útoky, speciální operace, expediční válečné mise a mohou sloužit i jako sekundární letecké základny obojživelné pohotovostní skupiny a expediční úderné skupiny. Jsou schopné poskytnout pomoc i při nebojových a humanitárních operacích.

U kategorie LPD je zvykem pojmenovávat lodě podle měst, respektive jejich objevitelů. USS Ponce LPD-15 dostala jméno podle města Ponce v Portoriku, které bylo nazváno na počest španělského objevitele Juana Ponce de Leon. Ten založil stát Florida a stal se prvním guvernérem Portorika.

Kontrakt na stavbu lodi byl podepsán již v roce 1965 v loděnicích Lockheed Shipbuilding Company v Seattlu. Kýl byl položen v říjnu následujícího roku a celá loď byla spuštěna na vodu v květnu 1970. O rok později byla doručena NAVY do domovského přístavu v Norfolku, kde prošla komisními zkouškami.

USS Ponce LPD-15 byla dlouhá 173,3 metrů, široká 32 metrů a její ponor činil sedm metrů. Maximální výtlak lodi se pohyboval kolem 17 tisíc tun. Ponce poháněl systém o dvou kotlích a dvou turbínách, který dokáže vyvinout rychlost až 21 uzlů. Na loď se vešlo 420 důstojníků a poddůstojníků a 900 námořníků.

Na palubě byl nainstalován teleskopický hangár pro jeden vrtulník. Z lodi mohlo operovat až šest vrtulníků CH-46 Sea Knight, nebo tři těžké transportní vrtulníky CH-53, popřípadě dva letouny s kolmým startem AV-8B Harrier a tiltrotorové letouny MV-22 s kolmým startem. Do palubního doku se vešlo buďto jedno obojživelné vznášedlo LCAC, jeden výsadkový člun LCU, čtyři výsadkové čluny LCM-8, devět výsadkových člunů LCM-6 Landing Craft, nebo 24 obojživelných bojových vozidel AAV.

K obraně lodi sloužila dvojice kanónů Mk 38 ráže 25 mm, osm kulometů a dva systémy Phalanx CIWS pro blízkou obranu.

USS Ponce LPD-15 se zúčastnila mimo jiné v roce 1990 operace na přemístění amerických občanů z Libérie zmítané občanskou válkou. Bezpečnostní situaci v Libérii pomáhala zajišťovat i o šest let později. Poté se několik let pohybovala po boku USS Kearsarge v obojživelné pohotovostní skupině po Středomoří. V roce 2003 se zapojila do operací Irácká svoboda a Trvalá svoboda. V roce 2011 byla společně s USS Kearsarge nasazena do bojů v Libyi.

Původně měla být loď vyřazena ze služby v roce 2012, avšak v následujících letech byla využívaná jako základna pro helikoptéry MH-53E Sea Dragon, jejichž účelem bylo ničení min v Perském zálivu. Loď sloužila i jako testovací základna pro nové válečné technologie, jako například systém laserových zbraní. Po dokončení nové letadlové lodi USS Lewis B. Puller (ESB-3) v roce 2017 byla USS Ponce LPD-15 po 46 letech definitivně vyřazena ze služby.