Narodil se 3. srpna roku 1947 v Praze, kde absolvoval Střední všeobecnou vzdělávací školu. Poté vystudoval DAMU a postupně se objevoval na jevištích v Divadle Na zábradlí, Laterně magice, v Národním divadle a v ateliérech barrandovského filmového studia. Zahrál si v desítkách her, filmů i seriálů a je považován za "to lepší", co může česká herecká škola nabídnout.

V roce 1990 začal Jandák poprvé koketovat s politikou, když strávil čtyři roky v zastupitelstvu a radě hlavního města Prahy. V rámci této funkce měl v kompetenci oblast kultury. Než se stal členem sociálních demokratů prošel složitým názorovým vývojem, v devadesátých letech vystřídal tři politické partaje: Republikánská unie - Svobodný blok, KDU-ČSL a ODS. Během tohoto období rovněž zastával řadu statutárních funkcí v několika společnostech. Mimo to v letech 1998 až 2005 dělal prezidenta zlínského filmového festivalu pro děti a mládež.

V roce 2005 nastoupil do funkce ministra kultury ve vládě Jiřího Paroubka a podle průzkumu agentury STEM se vzápětí stal nejpopulárnějším politikem v ČR.

Hercem za všech okolností

V roce 2006 byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny, kde svou hereckou minulost nezapřel. Často se projevoval až exhibicionistickým vystupováním a výroky někdy až vulgárními. Zviditelňoval se například recesistickým návrhem zákona, který zaručoval každý měsíc popravu jednoho z poslanců. Mimo to se ale například zasadil o prodloužení fungování českokrumlovského otáčivého hlediště. Dlouhou dobu se také řešil jeho spor s hereckým kolegou Janem Kanyzou, kterého Jandák nařkl z toho, že na něj Kanyza donášel StB. Soud to vyvrátil, Kanyza se ale zatím omluvy nedočkal.

Jandák poslanecký mandát ve volbách roku 2010 obhájil a stal se místopředsedou volebního výboru a členem výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Na jihočeské kandidátce mu patřila pozice jedničky, kterou bez problémů ustál.

Začínal Metráčkem

Jednu z prvních rolí dostal ve filmu Metráček z roku 1971. Z doby před revolucí jsou známé také filmy Tři oříšky pro Popelku (1973), Dým bramborové natě (1976), Copak je to za vojáka (1987) a v neposlední řadě seriál Arabela.

Krátce po listopadu si zahrál v jednom z nejslavnějších českých filmů, Tankovém praporu (1991), natočeném podle literární předlohy Josefa Škvoreckého, ale také v několika propadácích, jako byly filmy Divoké pivo, Z pekla štěstí 2 nebo seriál Policajti z předměstí. Často je spojován s lidovými, přisprostlými postavami.