Vladimír Dlouhý, ženatý otec dvou dětí, je vystudovaným ekonomem. Narodil se 31. července 1953 v Praze. Po absolvování VŠE v 70. letech na své alma mater začal přednášet. Studoval také na univerzitě v belgické Lovani a na pražské Matematicko-fyzikální fakultě.

Koncem 80. let působil jako vědecký pracovník, později zástupce ředitele Prognostického ústavu Československé akademie věd.

Dlouhý, který byl v letech 1977 až 1989 členem KSČ, se začal po převratu výrazně politicky angažovat. V třetím týdnu listopadové revoluce se stal místopředsedou československé vlády. V letech 1990 - 1992 pak vystřídal několik vládních postů, kromě toho byl zvolen poslancem Federálního shromáždění.

Financování ODA

Pevněji zakotvil až v roce 1992, kdy zastával post ministra průmyslu a obchodu v Klausově první a následně druhé vládě. Z politiky se poroučel o pět let později, na jaře 1997, kdy rezignoval na všechny své politické funkce. Vzdal se postu ministra i poslance při reformách vlády a ekonomiky.

Spolu s ním skončili například tehdejší ministr financí Ivan Kočárník a postupně další politici, kteří byli spjati se změnami v ekonomice na začátku 90. let.

Spekulovalo se, že za odchodem Dlouhého ve skutečnosti stálo financování ODA, jejímž byl místopředsedou. Skandál kolem toho vypukl pár měsíců poté, co odešel z politiky. ODA získávala peníze od fiktivních sponzorů, ty skutečné odmítala prozradit. Dlouhý nakonec pod tlakem přiznal, že stál za založením fiktivní firmy TCM se sídlem na Panenských ostrovech, přes niž tekly do ODA peníze od utajených dárců, a také to, že je to morální problém, který stál za jeho odchodem z politiky.

Odchod do soukromého sektoru

Místo ve Strakově akademii vyměnil za podnikání, zejména ale začal koncem 90. let působit jako prestižní ekonomický poradce společností ABB a Goldman Sachs. Vrátil se také jako pedagog na VŠE.

Další jeho kontakt s politikou přišel až v roce 2009, kdy přijal členství v Národní ekonomické radě vlády (NERV). Do té doby působil také v dozorčích radách několika podniků, od roku 2011 například u Telefóniky.

V polovině roku 2012 po dlouhých spekulacích bývalý ministr ohlásil svou kandidaturu na prezidenta.