Základem rozhodovací činnosti NS je rozhodování o mimořádných opravných prostředcích - tj. o dovoláních a stížnostech pro porušení zákona. Vedle toho NS přísluší určitá speciální agenda - uznání rozhodnutí zahraničních soudů, povolení průvozu osoby podle evropského zatýkacího rozkazu v rámci Evropské unie i v rámci vydávání (extradice) do ciziny.

Nejvyšší soud rozhoduje zpravidla v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců nebo ve velkých senátech kolegií.

Struktura a kompetence

Velké senáty se skládají nejméně z devíti soudců příslušného kolegia NS. Velký senát kolegia rozhoduje tehdy, postoupil-li mu věc některý ze senátů NS proto, že při svém rozhodování dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí NS.

Tříčlenné senáty rozhodují zejména o dovoláních, ve věcech trestních či i o stížnostech pro porušení zákona.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud

FOTO: Nejvyšší soud

Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti kolegia. V současné době má Nejvyšší soud občanskoprávní a obchodní kolegium a trestní kolegium.

Nejvýznamnějším kolektivním orgánem Nejvyššího soudu je plénum, které je složeno z předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Zasedání pléna jsou neveřejná.

Nejvyšší soud uveřejňuje v anonymizované podobě rozsudky na své internetové stránce.

Předsedkyně (k 25. 1. 2011)
JUDr. Iva Brožová (soudcem NS od roku 2000)
předchůdci: Otakar Motejl (1993-1998), Eliška Wagnerová (1998-2002)
Místopředseda
JUDr. Roman Fiala
Předseda občanskoprávního a obchodního kolegia
JUDr. František Ištvánek
Předseda trestního kolegia
JUDr. Stanislav Rizman

Historie

Vznik a postavení Nejvyššího soudu ČSR upravoval zákon č. 5/1918 Sb. Původně soud sídlil v Praze, ale v roce 1919 přesídlil do Brna.

Následkem Protektorátu Čechy a Morava existovaly po roce 1945 dva nejvyšší soudy, kdy se k původnímu prvorepublikovému přidal ještě Slovenský nejvyšší soud se sídlem v Bratislavě. Na základě dohod se staly součástí jednotného Nejvyššího soudu, který měl sídlo v Brně.

Na základě ústavního zákona o čs. federaci z roku 1968 vznikla federální struktura orgánů. Vedle nejvyššího soudního orgánu československé federace tak vznikly i nejvyšší soudy obou republik. Nejvyšší soud ČSSR sídlící v Praze byl vrcholným orgánem pro celou federaci.

Po roce 1989 se zásadní změna soudního aparátu dotkla NS jen v oblasti personální. Jeho organizační struktura a postavení zůstaly zachovány, přičemž po rozpadu federace přešla pravomoc Nejvyššího soudu ČSFR k 1. lednu 1993 na Nejvyšší soud ČR.

Spory Brožová vs Klaus

V roce 2006 odvolal prezident Václav Klaus předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Ta se proti odvolání bránila u Ústavního soudu, který její odvolání zrušil, když zrušil část zákona o soudech a soudcích, která umožňovala odvolání předsedů a místopředsedů soudů.

Následně jmenoval prezident Jaroslava Bureše místopředsedou soudu. I toto jmenování zrušil na návrh Brožové Ústavní soud nálezem z 12. 9. 2007, když konstatoval, že předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu lze jmenovat jen z řad soudců tohoto soudu a ne všech soudců, přičemž předtím konstatoval, že Bureš nebyl jako soudce přidělen k Nejvyššímu soudu pro absenci povinného souhlasu jeho předsedkyně.

Proti tomuto výroku jako neústavnímu protestovala část ústavních soudců i právnické veřejnosti, neboť ústava výslovně stanoví, že předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu jsou jmenováni ze soudců bez omezení na tento soud, což je rozdíl od Nejvyššího správního soudu, kde takovéto omezení jen na soudce Nejvyššího správního soudu stanoví soudní řád správní.

Související odkazy: www.nsoud.cz