V roce 2010 se stal Assange globální personou číslo jedna. Server WikiLeaks, jehož je hlavním představitelem, přerostl ve fenomén, jenž rozhýbal celý svět. Tou dobou jedenačtyřicetiletý hacker se navíc kromě problémů s kontroverzním projektem musel potýkat také s obviněním ze sexuálních útoků.

Od svého narození v australském Townsville v roce 1971 byl Assange, který nyní prohlašuje, že jeho domovem jsou hotely a letiště, předurčen ke kočovnému životu. Jeho rodiče provozovali potulné divadlo a byli tak v jednom kuse na cestách. Do svých čtrnácti let údajně změnil bydliště celkem 37krát. Tehdy už však žil jen s matkou a jejím novým partnerem.

Julian Assange na přednášce

Julian Assange na přednášce

FOTO: fotobanka Profimedia

Také kriminální činnost mu od mládí nebyla cizí. Už v jedenácti letech si začal tykat s hackerstvím a o devět let později byl poprvé zatčen. Údajné nabourání účtu jedné bankovní společnosti a "odsávání" jejích peněz mu ale nikdy nebylo dokázáno a tak nakonec vyvázl jen s pokutou. Tou dobou už měl za sebou manželství, rozvod a zplození syna.

Několik let pak trávil cestováním a rovněž nastoupil na univerzitu v Melbourne, kde se věnoval fyzice. Studia ale nedokončil. Místo toho se nadále zajímal o hackerství a v jeho mysli postupně vznikal nápad založit instituci, jež by měla za cíl uveřejňovat nepravosti vysoké politiky. Sám totiž zastává názor, že by na světě neměly existovat informace, jež jsou přístupné jen vysoce postaveným jedincům. Krom toho se také staví proti korupci a lidskému bezpráví.

Náhled stránky WikiLeaks

Náhled stránky WikiLeaks

FOTO: fotobanka Profimedia

Strašák WikiLeaks

V roce 2006 tak došlo k založení internetového serveru WikiLeaks, který se zabývá získáváním tajných a citlivých vládních informací, jež poté zveřejňuje na svých webových stránkách. Tyto dokumenty se týkají zejména USA, jejichž oblibou Julian Assange právě neoplývá. Na světlo světa se tak dostaly například tajné materiály z americké věznice Guantánamo, obsah mailové schránky Sarah Palinové nebo tajné záznamy z válečných konfliktů v Afghánistánu a Iráku.

Vlna emocí se kolem odbojného serveru strhla koncem roku 2010, kdy uveřejnil tajnou korespondenci amerických diplomatů, jejíž obsah byl urážlivý, kompromitující a v mnoha případech by mohl vést k ochlazení vztahů mezi některými zeměmi.

Mezi depešemi bylo například nařízení amerického ministerstva zahraničí, které vyzývalo jednotlivé diplomaty ke sbírání informací o vysokých funkcionářích OSN. Objevil se zde také seznam klíčových amerických objektů, který by podle mnohých mohl posloužit případným teroristům jako inspirace k útoku.

Náhled stránky WikiLeaks

Náhled stránky WikiLeaks

FOTO: fotobanka Profimedia

Proti podobným informacím se mnozí veřejní činitelé důrazně ohradili. Někteří američtí politici apelovali, aby se s WikiLeaks zacházelo jako s teroristickou organizací, jelikož jejich počínání může vést k ohrožení životů.

Na druhou stranu si Assangeův server vysloužil i obdiv coby zastánce spravedlnosti před svévolí vysokých úředníků. Dočkal se dokonce několika oficiálních uznání, za svou činnost v oblasti médií byl například oceněn organizací Amnesty International, časopisem The Economist a na konci roku 2010 se Julian Assange dostal do čela žebříčku Osobnost roku, vyhlašovaného magazínem Time.

Stíhání ze všech stran

V srpnu roku 2010 se měl Assange ve Švédsku dopustit dvojnásobného znásilnění na své bývalé kolegyni, kvůli čemuž byl tamní policií stíhán a umístěn na tzv. červený seznam hledaných osob Interpolu. Assangeovi zastánci, kteří dokonce na Facebooku vytvořili skupinu pro jeho podporu, jsou přesvědčeni o tom, že celé obvinění je vykonstruovaným procesem s politickým zbarvením, které mělo Assangeho zdiskreditovat.

6. prosince 2010 ohlásil Scotland Yard, že je připraven Assangeho stíhat a vzít do vazby. O tři dny později se Assange sám dostavil v Londýně na policejní stanici a byl zatčen. Požádal však o propuštění na kauci a o pár dní později se tak opravdu stalo, ale s podmínkou, že jeho pohyb na svobodě bude značně omezen - každý den se musel hlásit na policii a v noci nesměl vycházet.

Příkladné chování mu však nevydrželo. O dva roky později porušil dohodnuté podmínky pobytu na svobodě a začal se skrývat na ekvádorské ambasádě v Londýně, kde okamžitě zažádal o azyl. Ekvádroský prezident mu jej opravdu udělil s vysvětlením, že je Assange obětí perzekuce, za což byl vystaven kritice pro  snahu zvýšit své předvolební šance. Na velvyslanectví však Assange „uvízl”, protože v případě opuštění budovy by mu hrozilo okamžité zatčení.

Po třech letech pobytu na ambasádě dospěla v únoru 2016 komise OSN k závěru, že Assange je v Británii zadržován neoprávněně a mělo by mu být umožněno odcestovat. „Stále trváme na tom, že pan Assange nikdy nebyl úřady Velké Británie svévolně zadržen. Ve skutečnosti je to tak, že se úmyslně vyhýbá oprávněnému zatčení tím, že zvolil setrvání na ekvádorské ambasádě. Povinnost Velké Británie jej zatknout a vydat do Švédska stále trvá,“ řekl BBC mluvčí britského kabinetu.

Assange to však vidí jinak. Na Twitteru poznamenal, že pokud by OSN rozhodla v jeho neprospěch, dobrovolně se britským úřadům vydá, v opačném případě požaduje okamžité vrácení pasu a umožnění odletu ze země.