První plány na vytvoření měnové unie sahají až do 50. let minulého století. Tehdy Římské smlouvy ustavující Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii (společně budoucí EU) daly vzniknout i Měnovému výboru.

V následujícím desetiletí pak byl ustanoven při Bance pro mezinárodní platby Výbor guvernérů centrálních bank, také byl založen takzvaný Wernerův výbor, který měl vypracovat zprávu o způsobech vytvoření měnové unie. Její přípravy byly završeny v roce 1993, kdy byly stanovena konvergenční či takzvaná Maastrichtská kritéria (na zasedání Evropské rady v Kodani). Jimi se musí řídit každý stát, který chce euro přijmout.

První eurové mince a bankovky vstoupily do oběhu 1. ledna 2002. Od ledna 2009 euro používá 16 ze 27 států Evropské unie.

Maastrichtská kritéria:
Míra inflace smí převyšovat úroveň tří zemí EU s nejnižší inflací nejvýše o 1,5 procenta.
Dlouhodobá úroková míra smí být nejvýše o 2,5 procenta vyšší, než je tato míra ve třech zemích EU s nejnižší inflací.
Deficit státního rozpočtu smí dosahovat nejvýše tří procent HDP. Pokud tuto hladinu mírně převyšuje, musí se snižovat.
Velikost veřejného dluhu smí dosáhnout nejvýše 60 procent HDP. Pokud je dluh vyšší, musí se postupně tomuto limitu přibližovat.
Měnový kurz musí být poslední dva roky před vstupem součástí měnového mechanismu ERM II a nesmí se nadměrně vychylovat mimo stanovené pásmo.
Rysy ERM II - Mechanismus směnných kursů definuje pro měnu každého členského státu nacházejícího se mimo eurozónu, který se jej účastní, centrální paritu vůči euru. Základní fluktuační pásmo je 15 % nad nebo pod centrální paritou.
Zdroj: převzato z www.cnb.cz