Největší a nejstarší fungující islámská organizace má více podob, má významný sociální aspekt, pomáhá chudým, věnuje se charitě, má své vzdělávací programy. Současně ale má velké mocenské ambice, jeho cílem je sjednotit muslimské arabské sunnitské národy a vytvořit další chalífát, jehož základem bude islámské právo. Neštítilo se ani sahat k teroristickým činům a stálo u vzniku mnoha radikálních fundamentalistických a teroristických skupin, jako je palestinský Hamás nebo Islámský džihád.

Vznik bratrstva

Muslimské bratrstvo založil v roce 1928 v Egyptě šajch Hasan Banná, který reagoval na situaci v arabských zemích po pádu osmanské říše, ve kterých se rozšiřovaly zvyky kolonizátorů.

Inspiroval se přitom islámskými hnutími, jež propojovala politický aktivismus s charitativní činností. Jeho prvotním cílem bylo větší sblížení s islámem, vychází z koránu a sunny a nastolení islámské legislativy. Původně mírumilovné pojetí se však v době boje proti britským kolonizátorům nahradily radikálnější myšlenky. Ještě před druhou světovou válkou se podílelo na sabotážích a atentátech na britské vojáky i sekulární intelektuály nebo židovské obchodníky.

Bratrstvo rychle rostlo, na konci čtyřicátých let mělo kolem dvou miliónů členů a mnoho stoupenců napříč celým arabským světem. V té době Banná založil polovojenské křídlo, které se zapojilo do teroristického boje proti britské nadvládě a zavraždilo několik významných politiků. Přestože byl Banná v roce 1949 zastřelen, aktivita bratrstva nepolevovalo, k čemuž přispíval jak národně osvobozenecký boj v muslimských zemích, tak také vznik státu Izrael spojený s exodem Palestinců. Bratrstvo postupně rozšiřovalo svou působnost na další země.

Po svržení egyptského krále v roce 1952 se v roce 1954 dostal k moci Gamál Násir, s jehož sekulární socialisticky orientovanou politikou členové bratrstva nesouhlasili a neúspěšně na něj spáchali atentát. Reakcí na tento čin byl zákaz organizace a mučení a věznění tisíců jejích členů.

Skupina se v ilegalitě radikalizovala. Sílilo, protože se opírala o islámské tradice, které stavělo do protikladu proti sekulárním idejím osvobozeneckých vlád. Násirův následovník Anvar Sadat v roce 1976 legalizoval, ale bránil mu uplatňovat náboženství v politice. Vzájemné námluvy skončily, když Sadat v roce 1976 podepsala mírovou dohodu s Izraelem a uznal existenci židovského státu, což bratrstvo odmítalo.

Po atentátu na Sadata, který provedli muslimští fundamentalisté na pojení na Muslimské bratrstvo, je jeho nástupce Husní Mubarak opět postavil mimo zákon jako teroristickou organizaci. Jeho nepolitické aktivity byly tiše tolerovány, protože suplovalo nefungující sociální sítě státu. Nesmělo však kandidovat ve volbách.

U široké veřejnosti si bratrstvo získalo značnou oblibu charitativní, humanitární a nábožensky vzdělávací činností. Jeho členové založili mládežnické a studentské organizace po celé zemi a v mnoha ohledech svými aktivitami zastínili vládnoucí stranu.

Po roce 2000 bratrstvo v egyptském parlamentu

Jednotliví členové kandidovali buďto jako členové opozičních stran, nebo jako nezávislí kandidáti. V roce 2000 se jim podařilo získat 17 křesel v Lidovém shromáždění, jedním z nich byl i budoucí prezident Muhammad Mursí  a v roce 2005 dokonce 88 křesel, což představuje přesně jednu pětinu dolní komory egyptského parlamentu.

V reakci na volební úspěchy Mubarak ještě přitvrdil v opatřeních proti Bratrstvu. Došlo k zadržení stovek sympatizantů s hnutím a zavedení reforem, jež měly za cíl zabránit obnovení hnutí. Došlo k přepsání ústavy, která od nynějška zakazovala působení politických stran vzniklých na náboženském základě a nezávislým kandidátům bylo zakázáno kandidovat na prezidenta. Národní strana navíc začala dělat vše pro to, aby se opozice při parlamentních volbách v roce 2010 neprosadila.

Po prvním kole, ve kterém "bratři" nezískali jediný mandát, se snesla vlna stížností na legitimitu voleb a opozice se rozhodla bojkotovat druhé kolo. To bylo také jedním ze spouštěčů masových demonstrací na počátku roku 2011, které měly za následek odstoupení prezidenta Mubaraka 11. února 2011.

Bratrstvo se z nové situace snažilo vytěžit maximum, i když hybnou silou revoluce nebylo. Ustavilo své vlastní politické křídlo, Stranu svobody a spravedlnosti, jejímž šéfem se stal Muhammad Mursí. Ta vyhrála koncem roku 2011 volby a v roce 2012 byl její předseda zvolen prezidentem, který nastoupil do funkce 30. června 2012. Moc si bratrstvo chtělo upevnit i pomocí sepsání nové ústavy, která byla na konci roku 2012 schválena v referendu, nakonec ale byl Mursí v červenci 2013 odstaven a platnost ústavy pozastavena.

 Muslimské bratrstvo v dalších zemích

V řadě dalších zemí je muslimské bratrstvo legální a je součástí politické scény. V Jordánsku působí od roku 1942, aktivní je i v Bahrajnu a Kuvajtu nebo v Jemenu či v Ománu. V Súdánu se dokonce podílí na moci. Tolerováno je i v Saúdské Arábii a v šíitském Íránu nebo v Alžírsku.

V Iráku působilo od roku 1961, o rok později ale vylo zakázáno stejně jako v Sýrii, kde bylo postaveno mimo zákon v roce 1963. V Libyi, kde vznikla jeho pobočka už v roce 1949, bylo až do roku 2011 zakázané.

Výraznou roli sehrálo také mezi Palestinci, právě z něj vzešlo radikální palestinské hnutí Hamás, které je protiváhou Fatahu. I když mnozí experti považují bratrstvo za konzervativní, ale přesto umírněnou islámskou organizaci, Izrael je považuje za teroristickou organizaci a staví je na roveň s libanonským Hizballáhem či palestinským Hamásem.