Fronta an-Nusra zpočátku ovládala část provincie Dajr az-Zaur v pouštní oblasti na východě Iráku, odkud ji později vytlačil Islámský stát.

Pak přenesla působnost do provincií Hasaka, kde čelí kurdským milicím, Hamá a zejména Idlib. Z posledně jmenované na jaře 2015 spolu s dalšími skupinami vytlačila vládní vojska, což jí umožnilo začít s útoky na provincii Latakíja, kde žijí menšinoví alávité. Podle některých zdrojů operuje i na jihu Sýrie. Odhaduje se, že má ve zbrani 10 000 mužů. Podporovaly ji Katar a Saúdská Arábie, které jí poskytovaly peníze i zbraně. Bojovníci do ní přicházeli přes Turecko.

U vzniku Fronty an-Nusra stáli po propuknutí syrské občanské války vůdce tehdejšího Islámského státu v Iráku abú Bakr Bagdádí a vedení Al-Káidy. V srpnu 2011 pověřili Syřana abú Muhammada Džúláního, aby ustavil pobočku Al-Káidy v Sýrii. Jejím úkolem mělo být svržení Asadova režimu. Džúlání proto na podzim přešel z Iráku do Sýrie, kde se spojil s místními islámskými radikály propuštěnými ze syrské vojenské věznice.

O Džúláním (vlastním jménem Usáma Abdí Wahdí, jeho pseudonym je někdy přepisován i jako Golání) se toho moc neví, není známo, ani kdy se narodil. Zřejmě jde o Syřana z Dajr az-Zauru, kam se přestěhovala jeho rodina z Idlibu. V Iráku bojoval ve skupině abú Musy Zarkávího proti Američanům, kteří ho dopadli. Z věznice Camp Bucca u hranic s Kuvajtem byl propuštěn v roce 2008. Poté začal spolupracovat s Bagdádím, který stál v čele irácké Al-Káidy.

Fronta byla ustavena v lednu 2012. Záhy se stala jednou z nejbojeschopnějších složek opoziční Svobodné syrské armády. Podle amerických expertů tvořili jádro fronty většinou Syřané napojení na Islámský stát v Iráku a jeho původního vůdce abú Musu Zarkávího, který bojoval v Iráku proti Američanům, než ho roce 2006 zabili.

Terorismus

V prosinci 2012 An-Nusru Spojené státy zařadily na seznam teroristických organizací jako zástupce Al-Káidy v Sýrii. Krátce předtím americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford varoval, že „extremistické skupiny jako Fronta an-Nusra představují problém, překážku nalezení politického řešení, které Sýrie potřebuje“. Za teroristickou ji označila v květnu 2013 i Rada bezpečnosti OSN a řada zemí světa. [celá zpráva]

I když si An-Nusra nelibuje v okázalé brutalitě Islámského státu, v květnu 2012 uspořádala u Dajr Az-Zauru hromadnou popravu 13 mužů. V létě 2012 se fronta přiznala k vraždám zajatých vládních vojáků s tím, že je po právu potrestala smrtí, když se přiznali ke zločinům. V roce 2012 se přihlásila k řadě atentátů podniknutých na oblastech pod kontrolou syrských vládních sil – v Midanu, opakovaně v Damašku i v Halabu nebo v Dajr az-Zauru. [celá zpráva]

Záznam z popravy syrských vojáků velitelem z fronty An-Nusra.

Záznam z popravy syrských vojáků velitelem z Fronty an-Nusra

FOTO: Reuters

Džúlání odmítá, že byl Fronta an-Nusra byla teroristická. Tvrdí, že nikdy neměl zájem útočit na Západ, a šéf Al-Káidy Ajmán Zavahrí mu to prý dokonce zakázal s tím, že se má soustředit na Sýrii.

Prioritou je pro něj boj s Asadem a jeho spojenci z šíitského libanonského hnutí Hizaballáh i s Islámským státem. Když se však do bojů v Sýrii zapojilo na konci září 2015 na straně Asada Rusko, vyzval nejen k útokům na menšinu alávitů, z níž pochází Asad, ale apeloval také na Kavkazany, aby útočili přímo v Rusku. [celá zpráva]

Roztržka s Islámským státem

Půldruhého roku po vzniku Fronty an-Nusra došlo k roztržce s Islámským státem. V dubnu 2013 šéf Islámského státu v Iráku (dnešní IS) abú Bakr Bagdádí oznámil, že An-Nusra je součástí nově vzniklého Islámského státu v Iráku a v Levantě (ISIL). [celá zpráva]

To ale popřel vůdce An-Nusry Džúlání, který oznámil, že fronta je součástí Al-Káidy, a slíbil věrnost jejímu vůdci Ajmánu Zavahrímu. [celá zpráva]

Kvůli tomu došlo i k odchodu části bojovníků An-Nusry, zejména těch zahraničních, kteří se připojili k ISIL. Islámský stát se pak rozešel s Al-Káidou, protože Bagdádí odmítl akceptovat rozdělení sfér vlivu s tím, že jeho skupina bude nadále aktivní jen v Iráku a An-Nusra bude jediným legitimním zástupcem Al-Káidy v Sýrii.

Islámský stát v Sýrii zůstal a začal tam rozšiřovat své aktivity. Obě teroristické skupiny začaly mezi sebou bojovat na konci roku 2013. V létě 2014 Islámský stát vyhnal An-Nusru z provincie Dajr az-Zaur a ovládl Rakku, kterou proměnil ve své hlavní město. [celá zpráva]

Likvidace soupeřících skupin

Zpočátku An-Nusra bojovala po boku dalších vzbouřeneckých skupin v Sýrii, ale později došlo ke sporům. Vůdci umírněných skupin měli obavy, že chce An-Nusra Sýrii islamizovat.

Od roku 2013 fronta bojovala nejen proti vládním silám Bašára Asada, ale také proti umírněným skupinám. Během let 2014 a 2105 zlikvidovala Syrskou revoluční frontu (SRF) a hnutí Harakat Hazm, což byly významné umírněné skupiny vyzbrojené Američany. [celá zpráva]

Cílem bylo dostat pod svou kontrolu co největší území a zmocnit se zbraní umírněných skupin. Část bojovníků poražených uskupení vstoupila do An-Nusry. [celá zpráva]

syrský vzbouřenec z Fronty an-Nusra při bojích v provincii Idlíb

Syrský vzbouřenec z Fronty an-Nusra při bojích v provincii Idlíb

FOTO: Ammar Abdullah, Reuters

Stejně tak v létě 2015 rozprášila Američany vycvičené příslušníky Divize 30, což vedlo k ukončení amerického projektu výcviku umírněných bojovníků. Mnozí nechtěli bojovat jen proti Islámskému státu a dalším radikálním skupinám, ale především proti Asadovi, další dokonce vyjádřili loajalitu frontě. [celá zpráva]

Kromě vlády a IS jsou jedním z hlavních nepřátel fronty kurdští bojovníci z milicí YPG, kteří ovládli oblast u hranic s Tureckem, označovanou jako Rojava.

Spojenci

An-Nusra spolupracuje s Islámskou frontu a skupinou Ansar al-Islám. Od března 2015 je součástí většího uskupení Armády dobytí (Džaíš al-Fatah), kde je druhou nejvýznamnější skupinou po salafistickém uskupení Ahrar aš-Šám. Ta má deset až dvacet tisíc bojovníků. Sice není na americkém seznamu teroristických organizací, ale jeden z jejích zakladatelů má blízko k vůdci Al-Káidy.

Bojovníci salafistické skupiny Ahrar aš-Šám

Bojovníci salafistické skupiny Ahrar aš-Šám

FOTO: ČTK/AP

I mnohé další skupiny však nadále bojují společně s Frontou An-Nusra nebo s ní alespoň koordinují své akce, i když to slovně popírají, což je případ jižní fronty u Dará. Mnohé menší skupiny to obhajují tím, že jinak by byly rozprášeny.